Památky a církev

Je bohužel smutnou skutečností, že v naší městské části se nedochovalo mnoho historických památek, na kterých by oko návštěvníka mohlo spočinout. Mimo kostela, o němž je řeč níže, stojí za zmínku nejstarší část obce, kde domy při očíslování v roce 1770 byly označeny nejnižšími popisnými čísly, které pak byly převáděny i na postupně rekonstruované i jinak přestavované domy až do dnešních dob.

Dům čp. 1 stojí na křižovatce Karlické ulice a nám. Osvoboditelů - původně od roku 1596 grunt Šedivých, pak Jarošů, později Nebeských. Bývalá svobodnická usedlost s vejsadní krčmou, o níž je zmínka již v roce 1432. Jednopatrová budova z r. 1882 - přízemní kravín a řezárna, patro obytné.

Číslo popisné 2 bylo původně na kovárně z roku 1715, která stávala na gruntě čp. 1 a později byla přemístěna na náves, přibližně do míst, kde je dnes pomník padlým ve světových válkách. Po odstranění kovárny bylo čp. 2 umístěno na menší obytné budově selské usedlosti čp. 1. Jedná se o původní stavbu a ve své podobě je tudíž nejstarším dochovaným domem v Radotíně. Nyní není využíván.

Čp. 3 a 4 jsou dále na Karlické ulici, ale přestavba domů je již z přelomu 19. a 20. století.

Ze staré zástavby, která byla situována v místě podél bývalého mlýnského náhonu (dnes horní strana parku), si připomeňme:

Číslo popisné 5 byl grunt Jarošovský, od roku 1826 v majetku Drchotů. Z původního domku zbylo jen stavení, přízemní domek se štítem do náměstí. Dnes je zde bazar Antik. V roce 1876 byla přistavěna patrová budova s číslem 5a, které bylo později dáno čp. 44, což je nyní budova kulturního střediska s názvem U koruny.

Dům čp. 6 byl grunt Havlovský, od roku 1584 Šterbovský, od roku 1722 do roku 1850 byl v majetku Macháčků, později Drchotů a Sojků. Stavba současného domu je z roku 1848 a ve sklepě je propojen se sousedním domem čp. 6a, skutečným rodným domkem národněobrozeneckého revolucionáře Josefa Macháčka. Zde jsou dubové dveře z poloviny 18. století.

V místě čp. 7 je prostor po zbořených budovách. Původně tu stála Vaňkovská chalupa. Pouze dřívější hospodářské stavení vzadu na dvoře je značně zrekonstruovanou budovou.

Číslo popisné 8 - grunt Bydžovských prodělal v minulosti velké přestavby postupně až na dnešní autoopravnu.

Další památky se již vztahují k církevní historii:

Církev římskokatolická

První písemná zmínka o radotínském kostele se datuje dnem 24. května 1298, kdy svou listinou král Václav II. požádal biskupa pražského Řehoře o postoupení kostelů sv. Havla na Zbraslavi, dále v Radotíně kostela farního a kostela chuchelského klášteru zbraslavskému, kteréžto žádosti biskup vyhověl dopisem ze dne 11. srpna téhož roku. Radotín pak zůstává majetkem kláštera zbraslavského až do válek husitských.

Další strohá zmínka je až z r. 1353, kdy jako farní kostel platil 16 a půl groše desátku papežského. Berně tato byla tohoto roku zvýšena na 30 grošů pololetních - pravděpodobně pro bohaté nadání kostela. Vždyť v této době platily okolní kostely daleko nižší poplatky (Zbraslav 24, Mokropsy 12, Třebotov 9, Mníšek, Dobřichovice a Zlíchov po 8 groších).

Písemné doklady nám zachovaly jména nejstarších duchovních správců katolických od r. 1347 (první byl Heřman) až po války husitské. Z roku 1380 je dochován zápis, že při vizitaci, vykonané toho roku arcijáhnem, byl shledán a zapsán soubor nalezených kostelních věcí (mešní knihy s notami, žaltář, missál, graduál, kříž jaspisový stříbrem obložený s křišťály v rozích, kalich stříbrný, dva ornáty a příslušenství).

Války husitské přerušily záznamy o kněžích a první zápis se objevuje až v polovině 16. století s řadou jmen utrakvistických farářů, počínajících v r. 1532 farářem Vojtěchem a ukončených v r. 1582 farářem Janem Kořínkem. Od té doby není o kostelu, faře a farářích radotínských žádných zpráv až do r. 1630, kdy opat zbraslavský Jiří Urat koupil Roblín a Třebotov a radotínský kostel přivtělil jako filiální k třebotovskému. Ještě L.P. 1653 je radotínský kostel uváděn jako farní, příslušný ke klášteru s filiálními kostely Černošice, Modřany, kaple Chuchle, sv. Havla nad Zbraslaví a roku 1695 ještě Mokropsy a Třebotov. V dalších letech patřil již k Třebotovu, kde klášter měl v majetku též dvůr - a tento stav trval až do r. 1917 - matriky radotínské byly založeny v r. 1915. Třebotovští kaplané docházeli do Radotína vyučovat náboženství, obstarávat křty, oddavky, pohřby - mše svatá zde bývala pouze jednu neděli v měsíci.

Původní fara, obydlí a úřadovna faráře radotínského se nacházela v pozdějším domě čp. 24, a to zejména v době předbělohorské. Budova byla v době třicetileté války zcela zničena. V sedmdesátých letech 17. století byla sice nějak opravena, ale po zrušení farností chátrá a v první polovině 18. století se stává majetkem mlýna čp. 12. Mlynář Matěj Berounský ji nechal strhnout a znovu postavit a jeho dcera Marie Anna po svém sňatku za hrnčíře Václava Šťastného v r. 1753 se s rodinou do domku nastěhovala. Domek pak byl dlouhá léta v držení rodin hrnčířů - někdy i s velkým "H" uváděných, pak v něm bydleli radotínští učitelé a jejich vdovy a naposledy zde byla výroba cementového zboží a obydlí Františka Šenka - po zrušení v r. 1948 je tu parčík v blízkostí MÚ.

Od září 1917 byl třebotovský kaplan Jindřich Ullík jmenován expositurou pro samostatnou duchovní správu v Radotíně - bydlel ale ve vlastním, po rodičích zděděném domku. Dnešní faru dal postavit až patron kostela Cyril Bartoň z Dobenína v r. 1927 na zádušním pozemku u kostela. Pak ještě následovalo 6 duchovních správců až do r. 1952, kdy do budovy fary po odchodu posledního faráře Karla Pietsche do Prahy - Podolí je zde umístěna "Družina školní mládeže" a od 1.10.1960 do Radotína pouze zajížděl administrátor třebotovské farnosti P. Zdeněk Wágner, od září 1979 je opět na faře Jar. Šlapák a od listopadu 1980 přišel dosavadní duchovní správce P. Evžen Hlaváček.

V závěru stručného přehledu dějinných událostí připomeňme generální vizitace vč. udílení sv. biřmování v radotínském kostele:

26.4.1913 - Jeho Eminence Kardinál Lev Skrbenský z Hříště

10.4.1937 - Jeho Eminence Kardinál Dr. Karel Kašpar, arcibiskup pražský

29.4.1947 - Jeho Eminence Mons. Dr. Josef Beran, arcibiskup pražský a primas český.

Kostel Sv. Petra a Pavla

O nejstarším vzhledu kostela nic nevíme, ani není známo, jak vypadal. Z původní stavby zbyl pouze malý klenutý presbytář, ale jeho vzhled současné renesanční podobě neodpovídá. Není též zaznamenáno, kdy byl v minulosti opravován, soudí se jen, že to bylo za opata Tomáše Budecia v letech 1716 - 1718.
Nynější kostel sv. Petra a Pavla byl vybudován v první polovině 18. století (snad v letech 1740 - 1750) ještě před zrušením zbraslavského kláštera v r. 1785. Byl postaven vedle bývalého kostela, z něhož byla později upravena kostnice v r. 1878, jak vypravovali pamětníci. Kolem kostela býval původně hřbitov. Mezi hřbitovem a školou (byla v čp. 23) stávala až do r. 1812 dřevěná zvonice. V témže roce byla přistavěna ke kostelu věž - nižší, než známe dnes.

Kostel sám je jednoduchá barokní stavba, v r. 1881 - 1882 nákladně opravená, jak potvrzuje nápis v průčelí ve výklenku v plastickém renesančním orámování. Nad oknem je z kamene tesaný znak öttlingenský - před opravou tam býval znak kláštera zbraslavského.

Presbytář má klenbu plackovou, hlavní oltář je barokní, zděný, s nanášenou štukovou ornamentikou. Uprostřed vidíme na plátně malovaný barokní obraz "Loučení sv. Petra a Pavla před smrtí" od malíře F.X.Balka. Vítězný oblouk je segmentový, po stranách boční oltáře zděné s nanášenými štukami, s obrazy světců - na evangelní straně sv. Jan Nepomucký, v oblacích klečící, andílky nesený, na epištolní straně sv. Prokop v opatském rouše s křížem v levici a v pravici řetěz s ďáblem v lidské podobě. Loď, v rozích sešikmená, má obdélníkový půdorys. Na stěně visí kopie Veronesova obrazu "Klanění králů". Křtitelnice z leštěného sliveneckého mramoru byla pořízena v r. 1927, její alpakové víčko se soškou sv. Jana Křtitele pochází z r. 1934.

Do dlažby jsou zabudovány dva náhrobní kameny, kryjící krypty dobrodinců kostela. Menší z r. 1745 na paměť radotínského řezníka pana Daniela Najpaura (zemř. 1740), větší z r. 1754 na paměť mlynáře bludského pana Jiřího Kotašky a jeho manželky paní Lidmily (zemř. r. 1763).

Varhany pocházejí z dílny Karla Schiffnera z r. 1881.

Ještě do r. 1917 na věži visely 3 zvony:

Největší z r. 1663 (byl puklý, a proto znovu přelit r.1846), o váze 312 kg s nápisem : “Tento zvon k záduší Radotínskému náležející lit jest ke cti a chvále Boží a blahoslavené P. Marie a sv. Petra a Pavla léta páně 1663” a chronogramem : “MVta DIV aLta sonans VoX VoCe XVLta (Dlouho němý jsi přijal vznešený hlas, tím hlasem jásej)” - památný zvon byl při první rekvizici dne 13. dubna 1917 spolu s dalším, nejmenším zvonem svržen s věže. Pádem se žádný z nich nerozbil, byly dopraveny na nádraží, kde je traťmistr pan Fleisig ofotografoval. Po válce byl velký zvon vrácen z pražského skladiště a znovu zavěšen na věž, ale jeho osud se po pětadvaceti letech opakoval, a to na Zelený čtvrtek dne 2. dubna 1942, kdy byl znovu zrekvírován, a na své místo se již nikdy nevrátil.

Nejmenší zvon o váze 76 kg z r. 1765 měl nápis: "Johann Georg Kühner goss mich in Prag 1765" - po svržení s věže v r. 1917 se na své místo již též nikdy nevrátil.

Zvon prostřední velikosti o váze cca 150 kg je z r. 1707. Je opatřen nápisem: “K větší slávě Boha, sv. Tomáše ap., n. Jana Nepomuka zlitej zvon tento nákladem Tomáše Jelínka”. Visel na věži radotínského kostela od r. 1942 osiřele až do r. 1985, kdy jej současný duchovní správce nechal přemístit do kostela v Třebotově, neboť náhradou získala věž radotínského kostela 3 zvony z kostela sv. Kateřiny v Chotči, kde jim hrozilo zřícení i se značně zchátralou věží. Tyto tři zvony jsou zasvěceny sv. Kateřině, sv. Václavu a sv. Barboře a pocházejí z r. 1697.

Již v r. 1907 se projednávala možnost zřídit na věži hodiny, ale ani patronát, ani obec je nemínily svým nákladem opatřit.

V samém závěru druhé světové války počátkem května 1945 došlo k přestřelkám i v Radotíně a m.j. byl několika ranami zasažen i kostel, uvnitř dokonce vybuchla pancéřová pěst. V letech 1945 - 46 byla provedena částečná oprava - okna nově zasklena, stopy po střelách zahlazeny, oltářní obrazy vyčištěny a opraveny, kazatelna znovu zřízena. Na opravu věže došlo až v r. 1949, byla obložena měděnou krytinou. V báni pod křížem bylo objeveno pouzdro se spoustou zajímavých dokumentů, pocházejících z doby zvýšení kostelní věže v r. 1881 a následné opravy v r. 1925. Pamětní listina tehdejšího správce P. Ferdinanda Pura doplnila staré dokumenty a v říjnu bylo vše znovu zaletováno do zinkového pouzdra, aby po dalších dlouhých 45 letech při dalších opravách byly staré dokumenty doplněny současnými upomínkami a vloženy do nových, tentokráte z měděného plechu zhotovených pouzder, kde budou čekat na budoucí generace...

Hřbitov býval u kostela až do r. 1880, o tom svědčí i několik poškozených pomníků u kostelní zdi. Nový hřbitov mezi školami a řekou byl vysvěcen 6. června 1881. O jeho rozšíření se jednalo již v r. 1929, povoleno bylo až v r. 1936 a provedeno až v r. 1940. Kolumbárium pro ukládání uren bylo zřízeno koncem šedesátých let. Nejnovější část hřbitova při třebotovské silnici za Velkým hájem byla zřízena v r. 1984.

Církev českobratrská evangelická

Vznikla 18. prosince 1918 sloučením českých evangelíků, potlačených po Bílé hoře v r. 1620 a rozdělených tolerančním patentem r. 1781 na dvě větve: augsburskou a helvetskou V době sloučení bylo v Radotíně jen několik rodin většinou helvetského vyznání. Po r. 1921 přibyli noví členové a bohoslužby pro ně konal nejbližší farář ze Smíchova - scházívali se u Hamanů v čp. 26. Od r. 1923 se bohoslužby konaly v zasedací síni obecního úřadu.

Důležitým mezníkem v dalším vývoji církve byl rok 1933, kdy byla v tehdejší Blahoslavově ulici postavena modlitebna. Roku 1936 získala darem domek čp. 179 pro byt duchovního.

Církev československá

Vznikla 8. ledna 1920, kdy 140 kněží se odloučilo od církve římskokatolické. V Radotíně byl sbor založen r. 1921.

Po druhém vatikánském sněmu (1962-1965) se začal v církevním světě prosazovat ekumenismus, to jest úsilí po jednotě všech křesťanů. Od té doby zvolna dochází k postupné spolupráci církví i v jednotlivých státech a obcích. Také v Radotíně byly v letech 1969-1970 několikrát společné bohoslužby všech tří církví, kdy shromáždění se konala střídavě v českobratrském a katolickém kostele.

K 31.12.1880 bylo v obci podle náboženského vyznání
Náboženské vyznání	domácích	cizích	celkem
římskokatolického	188	420	608
evang.augsburského	-	1	1
izraelského	-	19	19
celkem obyvatel	188	440	628
K 15.2.1921 bylo v obci podle náboženského vyznání
římskokatolického	?	?	1066
evangelického	?	?	66
církve československé	?	?	208
izraelského	?	?	38
bez vyznání	?	?	969