Ve čtvrtek 30. března od 19.30 hodin se v Kulturním středisku Radotín v domě "U Koruny" představí kladenské divadlo V.A.D. s urbanisticko-sociálně-politologickou a navíc edukativní inscenací.Zveřejňujeme text Mgr. Dany Radové, vedoucí Kulturního střediska Radotín, k této inscenaci: Není
u nás mnoho amatérských divadel, hrajících vlastní autorské hry, které
například koupí a hrají profesionální divadla, natáčí Český rozhlas, nebo která
vyhrávají všechny divadelní festivaly, soutěže a reprezentují i v zahraničí.
K těm několika skvělým souborům podle mne patří Kočovné divadlo Ad Hoc,
které se svojí Operou Mafia - Zmrazovač opět v únoru vyprodalo celou
Korunu, a také kladenské divadlo V.A.D., které je v Radotíně také dobře zavedené
a známé pro svůj originální humor, nadhled i zvláštní poetiku a které má čím dál více
příznivců.
Z repertoáru
Velmi Amatérského Divadla jsme již v Radotíně viděli například Rozpaky
zubaře Svatopluka Nováka (hrálo se i v ABC), Upokojenkyni - černou komedii
z prostředí domova důchodců, Tajemný VAD v Karpatech, nebo grotesku o rodičích a výchovných metodách
Píseček. Před čtyřmi lety se zde hrála i Fe-érie o Kladně. Tenkrát jsme všichni
v sále byli nadšení a doufali, že třeba někdo z radotínských napíše
něco podobného o Radotíně. Tedy je zde opět inspirace v podobě skvělého
představení, a také výzva potencionálním autorkám a autorům z Radotína :-). Ve čtvrtek 30. března uvidíme
hru z dějin města Kladna, která přestože pojednává o dějinách i
současnosti, odehrává se mezi několika hutníky (i hutnicemi) v dělnické šatně Poldi.
Profesor
Jan Císař píše v recenzi: "Z tohoto prostoru a tvořivé aktivity herců,
kteří vytvářejí tu skupinu, roste dokonalá divadelní situace, jež dává možnosti
pro hru - a chcete-li hravost všeho druhu. Do této situace se vejde reálný
obraz současnosti i ve zkratce předvedené děje kladenské minulosti, humor
stejně jako lehká ironie a především trvalá laskavost k lidem i
k městu, o němž se tu vypráví.
Ta
laskavost, která má jedinečnou a vše prostupující lidskou dimenzi, je pro mě
nejzákladnější hodnotou této inscenace. Všechno je v ní zajisté prosvíceno
a nasvíceno vtipem, divák se dobře baví, usmívá a směje. Ale je to
v poslední instanci - jak už jsem napsal - humor jako optimistická životní
filozofie, není to ani parodie ani úsměšek. Je to laskavě chápající pochopení
pro fakta lidského bytí - ať už mají jakoukoli podobu a rozlohu. A jsem opět u
té inteligence a chytrosti. Ta vzniká a stojí na vědomí té herecké aktivity
jako aktivity lidí, pro něž se tu otevírá řada ničím neomezených možností.
Skrze ni lze vyjadřovat vztah k městu Kladnu, protože se tak vyjevuje
vztah k vlastním kořenům, i rozehrávat individuální příběhy postav, které
vypovídají nejen o jednotlivci, ale i o jeho začlenění do sociálních kontextů.
V.A.D. prostě svou poetikou pronikl k chytrosti a inteligenci divadla, a
tak obdařil i své představení touto kvalitou.“